Poznejte zákeřného nepřítele: lymská borelióza

Lymská borelióza

Lymská borelióza je infekční onemocnění, které způsobují bakterie Borrelia burgdorferi, Borrelia garini a Borrelia afzelii. Tyto bakterie se řadí mezi spirochety – bakterie spirálovitého tvaru pohybující se pomocí bičíků. Nejfrekventovanějším přenašečem je klíště obecné, jedná se o nejčastější onemocnění přenášené klíšťaty na našem území. Infikována mohou být všechna vývojová stádia klíšťat, která parazitují na člověku. Pravděpodobnost přenosu infekce je přímo úměrná délce sání krve. Zdrojem onemocnění může ale být i krev sající hmyz, jako například komáři a muchničky.

Účinná očkovací vakcína v současné době zatím neexistuje. Borrelie se v přírodě vyskytují na lesní zvěři a divokých zvířatech. Na ně se klíště přisaje a následně onemocnění přenáší na lidi, ptáky, domácí i hospodářská zvířata. Nákaza se může realizovat i z těhotné matky na plod.

Onemocnění bylo poprvé popsáno v městě Old Lyme americkém Connecticutu, od tohoto místa je také odvozen název infekce. V Evropě byly typické kožní a nervové projevy nemoci zaznamenány před více než 100 lety. Bakteriální původce infekce byl ale objeven až v 70. letech minulého století v USA. 

Borelióza na každém kroku

Počet případů nákazy lymskou boreliózou se v České republice každý rok neustále zvyšuje, a průběh choroby se navíc stává komplikovanějším. Prodlužuje se i sezóna výskytu klíšťat i jejich teritoriální rozmístění. Z dřívější letní sezóny se stává období v délce 9 měsíců – od časného jara do podzimu. Klíšťata se dostávají i do vyšších poloh, kde se dříve téměř nevyskytovala. Ohniska nákazy se vyskytují na celém území. V jednotlivých oblastech se promořenost klíšťat boréliemi pohybuje od 5 do 30 %. V loňském roce bylo na území republiky evidováno přes 3 500 onemocnění lymskou boreliózou. 

Průběh infekce a příznaky

V České republice se vyskytuje několik kmenů boreliových bakterií, každý z nich může vyvolat jiné příznaky a každý také rozdílně reaguje na antibiotickou léčbu. Inkubační doba infekce je 7–14 dní, během nichž se mohou (ale nemusí) objevit prvotní příznaky. Nejčastěji se jedná o červenou skvrnu, tzv. erythema migrans, v místě zakousnutí klíštěte. K tomuto jevu dochází přibližně u 50 % nemocných během několika hodin, ale i týdnů od doby přisátí klíštěte. Skvrna se může dále šířit nebo zvětšovat, často dochází k jejímu vyblednutí ve středové části. Rozšířenou nákazu následně provází další příznaky podobné klasické chřipce s horečkou, třesavkou, únavou i celkovou slabostí včetně bolestí svalů a kloubů. Stav neprovází rýma ani kašel, teplota není příliš vysoká. 

Příznaky v této fázi mohou někdy být také neurologického charakteru – patří sem bolesti hlavy, ztuhnutí šíje, bolesti za krkem nebo v zádech, mravenčení, poruchy citlivosti a hybnosti či nejrůznější obrny. Objevit se mohou kardiovaskulární příznaky včetně dušnosti a stavu připomínajícího infarkt myokardu. Navíc se na nose, uších nebo bradavce může vyskytnout modrý uzlík, tzv. boreliový lymfocytom. 

Nejtěžším stádiem nemoci je chronická infekce, během níž se tělo nedokáže bránit běžným nákazám, aktivují se herpetické viry a přidávají se další onemocnění. Mohou se také aktivovat autoimunitní choroby. Následkem dlouhodobého působení na nervovou soustavu vznikají bolestivé neuropatie. Dochází k chronickému zánětu mozku s nefunkční krátkodobou pamětí, poruchami soustředění i prostorové orientace. Výsledný stav může být podobný roztroušené skleróze. Borelióza postihuje také pohybový aparát s příznaky podobnými revmatoidní artritidě – bolest páteře a kloubů, ztuhlost, bolestivé otoky nebo výrůstky na kloubech. 

Borelióza je navíc pokládána za původce dalších vážných onemocnění, jako je chronický únavový syndrom nebo roztroušená skleróza. 

Léčba boreliózy

Léčbu boreliózy je důležité zahájit co nejdříve, protože pokud onemocnění není odhaleno, může přejít do chronické formy. Během ní dochází k postižení jednotlivých orgánů (kloubů, nervů, kůže, srdce). Choroba není smrtelná, její projevy jsou ale urputné a chronické a nemocného často uvedou do stavu dlouhodobé pracovní neschopnosti, nebo dokonce invalidního důchodu. Klasická léčba se realizuje antibiotiky, často je však neúčinná. Perspektiva úplného uzdravení je často závislá na stádiu, v němž se choroba začne léčit. V počátečním stádiu se pohybuje kolem 90 %, u chronických forem pak okolo 30 % uzdravených.